Reálná sebeobrana, boj zblízka a chladnými zbraněmi

MAUL MORNIE - SILAT  SUFFIAN


Mentalita – zničit protivníka!
Dá se říci téměř bez nadsázky, že v současné době je celosvětový vzestup bojových systémů, které pocházejí z oblastí jihovýchodní Asie. Jsou to převážně ostrovní země jako například Indonésie, Filipíny či Malajsie. Rozmanitost těchto bojových stylů je obrovská a pohybuje se od metod boje beze zbraně, přes využívání různých vrhacích zbraní a tyčí všemožných délek až samozřejmě po čepelovité zbraně. Názvy jako arnis, eskrima či kali nejsou už pro většinu lidí zabývajících se bojovým uměním neznámá. Pokud ale použijete slova jako kuntao, silat (pencak-silat) nebo bersilat, tak je dobré počítat i s tím, že si většina vašich posluchačů klidně  může myslet, že mluvíte o exotickém jídle. Právě bojová umění jako silat, kuntao či bersilat pocházejí z oblastí Malajsie a Indonésie ( vhodné je si připomenout i určitou maličkost - tyto ostrovní země spolu sousedí, proto i  rozdíly v těchto boj. systémech jsou  velice drobné).




Silat Suffian Bela Diri – Bruneian Fighting Art
 
O chladné zbraně a bojová umění využívající chladné zbraně se zajímám již dlouho. Proto jsem velice uvítal možnost trénovat a vyzkoušet si i tradiční formu silatu a to přímo od člověka, který byl v tomto válečném umění vyučován již od dětství.  Na osobní pozvání přijel totiž do České republiky  pan Maul Mornie. Maul je mistrem rodinného stylu Silat Suffian Bela Diri a je jediným, který tento styl veřejně vyučuje.
 Slova v názvu tohoto exotického bojového umění by se dala přeložit asi takto: Silat – slovo označující boj (bojové umění), Suffian je domácí jméno nebo chceme-li přezdívka pana M.Mornieho a Bela Diri znamená, že se jedná o přípravu na reálný boj(sebeobranu). Nejde tedy o tanec, sport, gymnastiku, zdravotní cvičení ani meditaci v pohybu. Mistr Maul Mornie je Malajec a pochází z Negara Brunei Darussalam na ostrově Borneo a to co vyučuje je rodinný válečný systém, který mu předával jeho děda a praděda. Toto válečné umění bylo úspěšně po velmi dlouhou dobu využíváno v osobních soubojích, vyzývacích soubojích, v boji proti nepřátelským kmenům a také za druhé světové války při okupaci Bornea. Brunej, země z které Maul Mornie pochází, není u nás moc známá. Je jedním z nejstarších království jihovýchodní Asie a historické nálezy potvrzují, že Brunejské království existovalo před více než  1.500 lety. V současné době je to malý (jeho rozloha je pouhých 5765 km2) islámský sultanát, který leží na severovýchodním konci ostrova Borneo. Úředním jazykem je tu malajština, ale hodně se tu mluví také anglicky. Brunejci jsou převážně Malajci nebo příslušníci domorodých kmenů. Zbytek obyvatelstva tvoří Číňané, Indonésané čí evropští a asijští emigranti. Jeho Výsost Sultán Hadži Hassanal Bolka Mu´izzadin Waddaula a Yang Di Pertuan Negara Brunei Darussalam patří údajně k nejstarší nepřetržité linii panujících vladařů na světě s dokonale uchovaným královským dědictvím po celá staletí.
Brunejské válečné umění bylo po většinu historie velmi účinně používáno ve prospěch Bruneje. A to ať již v době před sedmým stoletím, v období tzv. Kastilských válek, kdy byli Španělé poraženi v roce 1578, až například po druhou světovou válku v boji s Japonci. Místní bojová umění zde nebyla cvičena pro zábavu či sport, ale jejich znalost bývala odjakživa základním předpokladem pro přežití v boji. Proto i guru – učitel  Maul Mornie byl ve své rodině vyučován tajným  bojovým technikám, které měli a mají ochránit samozřejmě nejen jeho, ale i například jeho rodinu,blízké, atp. Co se rozumí pod termínem „tajný“? Maul Mornie je prvním a jediným, kdo se rozhodl porušit tradici a začal se svolením svých učitelů vyučovat tento styl veřejně, přesto některé techniky a strategie nevyučuje. V jeho rodině na Bruneji je  znalost bojových umění stále předmětem utajování.
 

Silat Suffian  v České republice
 
Nápad o tom pozvat pana Mornieho do České republiky padl na přelomu léto/podzim 2007. Společnými silami se nám podařilo domluvit a zrealizovat šesti denní intenzivní soukromý seminář (konaný v polovině února 2008) zaměřený na základní dovednosti brunejského bojového umění Silat Suffian Bela Diri.
Lví poddíl na návštěvě Maula Mornieho má také pan Antonín Novák-kandidát na instruktora stylu Silat Suffian Bela Diri, který se tohoto semináře i se svým tréninkovým kolegou samozřejmě  zúčastnil. Jako další cvičící se zúčastnili instruktoři Arnis a Balaraw fighting klubu-Martin Hradecký a Mario Tacheci.. Náplní tohoto intenzivního kurzu byl: boj s mačetou, použití nože v boji, kerambit, boj z blízka, použití sarongu (část oblečení), boj na zemi a obrana proti chladným zbraním.  Každý den byl rozdělen na dopolední trénink, odpolední trénink a večerní teoretickou část výcviku. Délka jednotlivých tréninků se pohybovala od 2,5 až po 3,5 hodiny, samozřejmě s pauzami.  Při výcviku jsme využívali ratanové tyče, cvičné nože a mačety, ochranné rukavice a přilby, obalené hole, atp.
Maul kladl hned od začátku našeho výcviku veliký důraz na mentalitu všech  trénujících studentů. Jeho hlavní pravidlo zní: Zničit protivníka!  Pohyby jsou velmi jednoduché a provádí se uvolněně. Při prvních trénincích jsme se zaměřili na pochopení mechaniky těla, základních bojových principů a správné práce nohou. Práce nohou v Silat Suffian Bela Diri může být procvičována jak společně s prací horní poloviny těla tak i samostatně. Existují tři základní typy chůze(vyhnutí se, útok a ústup) a z těchto třech základních typů může být vytvořeno nekonečné množství variací.  Právě Langkah Masuk-techniky chůze byly to na čem jsme později „stavěli“ další probírané oblasti boje. Silat Suffian obsahuje nejen techniky holýma rukama-Seni Tangan Kosong, ale i manipulaci a lámání kloubů a páteře, útoky na vitální místa, porazy, hody, škrcení a kousání.
                                                   

Rozsah a koncept výuky

Výuka je vedena ryze individuálním způsobem a pohyby jednotlivých studentů se mohou údajně i lišit. Není ani neobvyklé to, že žáci na první pohled bojují „jiným“ stylem než jejich učitel. Důvod je  prostý. Každý jsme individum, někdo velký, někdo malý, někdo tlustý, někdo hubený  někdo  v dobré fyzické kondici  a jiný ne. Studenti se také mohou lišit  věkem, zkušenostmi, dovednostmi, pohlavím, atp. Důležité a klíčové je pochopení  bojových principů. Cvičení převážně probíhalo ve dvojicích, kdy oba cvičící získávají jisté zkušenosti s konfrontací v kontrolovaném prostředí. Samostatný (sólo) trénink se provádí jenom k pochopení správné mechaniky těla jednotlivce a prevenci před zraněním.
Přestože je styl Silat Suffian založen převážně na pohybech a technikách čepelovitých zbraní, zahrnuje několik základních  kategorií zbraní, které mohou být s menší či větší změnou přizpůsobeny pohybům neozbrojených rukou a to v závislosti na prostředí a situaci. Každá zbraň může být použita jednotlivě nebo v páru. Kategorie úderných zbraní obsahuje například dlouhou tyč-tungkat, tambong-krátkou tyč, buku lima-boxer a kroužky na prsty-chinchin. Asi nejdůležitější jsou, ale zbraně spadající do kategorie čepelovitých. Sem patří parang-mačeta, nůž-pisau,  meč-pedang, kerambit, kapak-sekera, atd. Jednotlivé zbraně se od sebe liší nejen  místem výroby, ale někdy i značně originálním vzhledem.Další skupinou jsou tzv. zbraně ohebné. Do této kategorie patří nejen provaz-tali a řetěz-rantai, ale i selidang-dlouhý šátek, sarong-druh oblečení a šála přes ramena-sesadang. Používají se také samozřejmě zemědělské náčiní jako např. srp nazývaný sabit nebo kayuh-pádlo. Pro boj na delší vzdálenost se využívá kopí-tombak a foukačka-sumbit.
 Maul také vyučuje některé staré taktiky a strategie s čepelovitými zbraněmi, které používali například i Ibanové-Brunejští lovci lebek. Jedná se hlavně o boj jednoho proti více protivníkům, boj skupiny proti jednomu či boj dvou skupin proti sobě navzájem.
Tato část výuky byla  pro všechny zúčastněné opravdu velice přínosná a zajímavá.
Celkově je výuka vedena formou řízených či volných „sparingů“ nazývaných sambut-sambut. Zpočátku mají drily jasně stanovený rámec a až po určité době se  přejde na volnější formu. Již od úplných základů jsou žáci vedeni k pochopení základních principů útoků a vhodných a funkčních obran. Drily jsou založeny na správném pochopení útoku a kontrování, volné přecházení z jednoho do druhého dávají cvičícímu možnost pochopit nejen mechaniku těla spolu-cvičících, ale i svou vlastní. Po nějakém čase (kdy jsou tyto drily praktikovány) má dojít k získání zvláštní ostražitosti, která poskytne požadovaný klid a přirozenost pohybu při skutečné konfrontaci. Základním principem je jednoduchost. Silat Suffian Bela Diri má sice pouhé tři základní techniky nazývané jurus, ale na každou z nich existuje nepřeberné množství variací.



Během pobytu Maula Mornieho v ČR jsem s tímto zajímavým člověkem udělal také malý rozhovor.

Maule, kdy jsi se narodil(jak jsi starý) a v kolika letech jsi začal cvičit silat?
 
Narodil jsem se v roce 1977 (31 let) a cvičit jsem začal ve svých 12 letech.
 
Jak vypadal tvůj výcvik a kdo tě trénoval?
 
Cvičil jsem cca 4 hodiny denně, každý den. A to  převážně pozdě odpoledne, nebo  v noci. Trénovali jsme buď na dvorku za domem nebo v džungli. Cvičil mě můj dědeček nebo pradědeček a to vždy zvlášť. Technikami se cvičení nikdy nelišilo, spíš mentalitou.
 
Kladl některý z nich na určitou oblast větší důraz? Trénovalo s vámi také i víc lidí.
 
Ano děda kladl větší důraz na údery. Praděda zase na použití čepelovitých zbraní. Přesto jsem prvních šest let cvičil pouze práci nohou.
Ano byli i další studenti, kteří s námi občas cvičili. Velmi malá skupinka a velice blízká rodině. Přesto se nikdy neučili celý systém jako já.
 
Tvá rodina svůj styl vyvíjela sama  nebo občas někdo vypomohl?
 
Před druhou světovou válkou to byl opravdu pouze rodinný styl, ale při okupaci Bornea Japonci, spolupracoval můj děda s dalšími lidmi a vyvíjeli ještě účinnější bojový systém. Dlouhodobě se přátelil například i s Ibany, což je místní kmen dajáků-lovců hlav. Vytvořila se hlavně tzv. partyzánská taktika boje a techniky nehlučného zabíjení. Dá se říci, že největší rozvoj a posun byl právě  za druhé světové války.
 
Kmeny lovců hlav-Dajáků, existují ještě dnes?
 
Samozřejmě –  na Borneu žije i dnes mnoho kmenů lovců hlav, například Ibanové žijí dodnes i na Bruneji. Podle místní tradice se věří tomu, že v hlavě sídlí duch člověka. Čím silnější a úspěšnější jste válečník, tím mocnějšího ducha máte. Z tohoto důvodu má hlava silného nepřítele velkou cenu. Velice oblíbené zbraně byly meče mandau a kampilan  (meč kampilan a štít kelasak je například dodnes součást korunovačních klenotů Bruneje).  Lebky se za pomocí zvláštních postupů upravují a zbavují se kůže a dalších měkkých tkání. Většinou bývají zavěšeny a to buď v obydlí nebo se třeba vkládají pod mostní pilíře. Vždy mají sloužit k ochraně. Neplatí, ale to že čím víc lebek tím lepší ochrana. V dnešní době je samozřejmě lov hlav zakázán to ale neznamená, že se čas od času neděje.
 
Je některá část výuky, kterou nevyučuješ?
 
Ano – neučím nábožensko-spirituální část.
 
Kde teď momentálně žiješ a co připravuješ na letošní rok?
 
V současné době jezdím hodně po světě. V Evropě pobývám ve Velké Británii, kde mám „základnu“ a často  jezdím také domů do Bruneje. Nějakou dobu také jezdím na semináře do Itálie a tento rok plánuji  pracovní cestu například i do Německa, Finska, USA, Francie a Maďarska. O mé semináře je zatím  obrovský zájem.
 
Jak by jsi asi nejlépe vystihl bojové principy s čepelovitými zbraněmi ve svém stylu?
 
Nikdy nezaujímej obranný postoj, akce vyvolává reakci. Kontruj tím, že sekneš nebo řízneš směr odkud útok přichází a to  náhle a bez zaváhání. Udeř ve chvíli, kdy se objeví první náznak otevření s jasným záměrem, takže se tvůj protivník nebude schopen bránit.
Když postupuješ takto, nemusíš být rychlejší než tvůj protivník ale tím, že porozumíš načasování a pohybům lidského těla tvůj protivník nerozpozná přicházející útok. Zkrať vzdálenost, kterou čepel musí urazit tím, že jí vždy držíš ve strategicky výhodné pozici. A protože jsou tyto principy založeny na pohybech s čepelovitou zbraní, není to o tom jak rychle se úder pohybuje nebo jak rychle dopadne, ale o tom který dopadne dřív.
 
Líbilo se ti v České republice?
 
Ano - moc. Česká republika je velice zajímavá země  a Praha je velmi krásné město. Ještě jednou děkuji za procházku historickým centrem i s obsáhlým výkladem. Máte zde nádherné a zachovalé památky. Nesmím také zapomenout na výbornou partu cvičících studentů-byli jste skvělí.
 
Maule  velice děkuji nejen za rozhovor, ale i za možnost se od tebe učit tvůj rodinný bojový styl-díky.
 
 
Text a foto: Martin Hradecký a Mario Tacheci