Arnis & Balaraw Fighting Club Reálná sebeobrana, boj zblízka a chladnými zbraněmi

Darrell Casiňo

Lakas Katorse | Adaptive Combat Training
Je tomu něco přes rok, co jsme shodou okolností, jak tomu většinou bývá, narazili na zajímavého člověka. Díky Petru Macháčkovi, který Martinovi (foto: nahoře uprostřed :-)) zavolal, že právě viděl soukromou hodinu nějakého boje s tyčí, kterou vedl nějaký anglicky mluvící "mladík", a že pro nás získal telefonní číslo, abychom v případě zájmu mohli zjistit víc. Tak jsme si domluvili první "zkušební" soukromou hodinu, no a od té doby se pravidelně scházíme. Zjistili jsme, že Darrell Casiňo, je velmi vstřícný a příjemný člověk a upřímný a energií nabitý učitel. Za ten rok jsme stihli projít boj s tyčí, nůž a část boje beze zbraní. Nemá smysl reprodukovat něco, co Vám může říct přímo osoba nejpovolanější, a proto jsme se další informace rozhodli přinést formou rozhovoru:
1. Řekni mi, kdo je Darrell Casiňo?
Narodil jsem se na Filipínách, ale v 8 letech jsme se přestěhovali do Jižní Koreje. Tehdy jsem také začal studovat bojová umění. Víc než 11 let jsem se učil různé druhy bojových umění s různým zaměřením, avšak převážně šlo vždy o asijské bojové systémy. Jsou tomu asi čtyři roky, co jako instruktor, učím bojová umění, avšak přístup k výuce založený na "Reality Based Self Defense" jsem do své výuky začlenil relativně nedávno.
Jinak ve více osobní rovině mne baví fotbal, běh, studium (i ve smyslu výzkumu) bojových umění, samozřejmě jejich výuka, také mě baví hrát na hudební nástroje a rád poznávám nové lidi.
2. Jak ses dostal do ČR a co tady vlastně děláš?
No, vylíčit, jak jsem se dostal do Čech, by bylo na dlouho, ale abych to zkrátil, v podstatě jsem tu proto, abych dokončil své vysokoškolské studium. V současné době studuji bakalářský program na FTVS UK. No a ve volném čase dávám soukromé hodiny sebeobrany, učím na skupinové výuce a také funguji jako osobní fitness trenér.
3. Poznali jsme tě díky Petru Macháčkovi, který tě viděl při tvé soukromé hodině boje s tyčí, a říkal nám, že co viděl, se mu zdálo funkční a systematické?
Ano, pan Macháček mě viděl se zahraničním studentem při jedné z mých soukromých hodin boje s tyčí. Systém, který jsem učil tohoto žáka využívá metody a teorie tzv. A.C.T (Adaptive Combat Training), které jsou poněkud odlišné od výuky boje s tyčí, kterou jsem prošel já sám. Má oficiální výuka boje s tyčí probíhala formou velmi intenzivní individuální výuky na Filipínách pod vedením mého strýce, Ricarda Casina, který je rovněž zakladatelem bojového stylu ?Lakas Katorse?.
Lakas Katorse byl specificky vyvinut z konceptů filipínských bojových umění, avšak ?zpraktičněn? pro vojenské účely boje na blízkou vzdálenost. Přestože velmi mnoho z Lakas Katorse, jako stylu boje s tyčí, lze použít, osobně se domnívám, že některé tréninkové metody a filosofie se neshodují s reálnou sebeobranou nebo-li chcete-li street self defense (musíme si uvědomit, že trénink boje pro pouliční boj a trénink pro vojenské/válečné konflikty jsou dvě zcela odlišné věci). Při současné výuce svých A.C.T. studentů používám mnoho technik a drilů z Lakas Katorse, avšak onu základní filosofii nebo výchozí principy jsem přizpůsobil tak, aby lépe odpovídali požadovanému cíli výuky a sice použití při pouličním boji.


4. ...ale teď to vypadá, že tvojí preferovanou "látkou" výuky (a studia) je boj beze zbraní. Je to opravdu tak? A proč?
No já opravdu velmi rád trénuji a učím obojí, jak boj se zbraněmi, tak beze zbraní, ale přiznávám, že upřednostňuji boj beze zbraní. Jednou jsem někoho slyšel říkat: ?jen blázen svěří svůj život zbrani,? a nezbývá mi než souhlasit. Mnoho lidí dělá tu chybu a myslí si, že pokud u sebe budou nosit zbraň, budou v bezbečí. Bohužel to ale není pravda. Je tu mnoho faktorů a problémů, které je třeba řešit, pokud u sebe nosíte zbraň (a to nemluvíme o zákonech a předpisech, které mohou hrát proti vám v případě, že se ocitnete před soudem, pokud proti někomu svoji zbraň použijete v boji). Následující body představují jen pár důvodů, pro které dávám přednost boji beze zbraně:
                  1. Být ozbrojen znamená být schopen mít zbraň připravenou k použití ve správnou chvíli a správným způsobem. V tak nepředvídatelné situaci, jakou je opravdový konflikt, snahou připravit si k boji tyč nebo nůž jen přicházíte o cenné vteřiny (a samozřejmě je tu i ona právní/zákonná stránka věci) těžko budete chodit po ulicích se zbraní připravenou k použití). Naproti tomu mi netrvá vůbec dlouho zvednout ruce a připravit se do bojové pozice.
                  2. V případě, že se budete zodpovídat za své činy před soudem, je mnohem menší riziko, že budete obžalováni z nepřiměřené obrany, pokud z vaší strany nedošlo k použití zbraně. To obzvlášť platí, pokud existují svědkové, kteří daný souboj nebo konflikt viděli.
                  3. I vlastní zbraň může být omezením. Z nějakého prazvláštního důvodu se lidé, jakmile "vytáhnou" nějakou zbraň, na ni začnou extrémně spoléhat. Například pokud bych se dostal do konfrontace s baseballovou pálkou osobně bych dal přednost svým dvěma rukám (dvě zbraně), svým nohám (další dvě zbraně) a loktům a kolenům (další čtyři zbraně), čímž mám v ten okamžik k dispozici celkem 8 zbraní naproti protivníkově baseballové pálce (jen jedna zbraň). Samozřejmě pokud bych se měl bránit proti útočníkovi s nožem, pak je tocelé o něčem jiném. Ale to už je téma pro jinou otázku.
                  4. Uprostřed boje můžete o svoji zbraň přijít. Co se stane pak? Pokud nemáte trénink v sebe obraně holým arukama, tak potom budete v takové situaci budete velmi pravděpodobně závažně zranění. Mimochodem pokud jste svoji zbraň ?vytáhli? jako první a někdy během boje o ni přišli, nečekejte, že s vámi bude mít váš protivník nějaké slitování (ne že byste v jiném případě měli čekat nějaké ohledy nebo slitování, ale jde o to, že v popsaném případě bude mít protivník o to větší motivaci vás utlouct, protože jste na něj vytáhli zbraň).
                  Jen jeden můj postřeh... Když se mluví o "boji se zbraněmi", tak se polovina lidí omezuje na stereotypní zbraně pro pouliční boj jako jsou nože, tyče, baseballové hole, obušky, zatímco druhá polovina si představí používání klasických nebo exotických zbraní jako např. meče, nunchaku, sai, srp, hole. V rámci A.C.T. se pod bojem se zbraněmi skrývá snaha naučit studenty zacházet v podstatě s čímkoliv, co najdou ve svém okolí, co se dá použít jako zbraň (klíče, mince, knihy, tašky, kameny, cédéčka, dráty, oblečení, hudební nástroje; prostě COKOLIV, co máte zrovna po ruce). Pokud chcete zvládnout zacházení se zbraněmi pro pouliční boj, zkuste tuto nekonvenční tréninkovou metodu. Ručím za to, že takový přístup je v dlouhodobější perspektivě užitečnější.
5. Jaká je hlavní věc, kterou by měl učitel nebo instruktor bojového umění vědět a předávat svým studentům?
To je docela záludná otázka, protože je určitě hodně věcí, které by měl učitel bojových umění vědět. Ale pokud bych měl vybrat jen jednu, asi bych jako nejdúležitější vlastnost vybral schopnost učitele rozeznat a pochopit limity člověka. Je to trochu filosofičtější problém, ale pokud jsem schopen rozeznat a pochopit svoje limity, pak mám opravdu solidní základ ve smyslu znalosti svých vlastních silných i slabých míst. Jakmile vím, jaké jsou mé slabiny, ale i výhody, mohu se cíleně zaměřit na to, aby vybraný styl boje a jeho trénink odpovídal všem mým dispozicím. Pro instruktora tato schopnost rozeznat individuální lidské meze představuje základní kámen pro úspěšnou výuku. Dobrý instruktor si je vědom toho, že každý student nebo žák je individualita s odlišnou mentalitou a fyzickými dispozicemi včetně oněch zmíněných slabin a výhod. Progresivní výsledky pak přijdou rychleji, pokud je instruktor schopen najít slabiny svého žáka a soustředit trénink na danou oblast, avšak samozřejmě dál rozvíjet i silné stránky, ve kterých je student tzv. "dobrý od přírody".
image-0005

6. Představ si, že jsi nezkušený zájemce o výuku bojového umění? Podle čeho by sis vybíral školu nebo učitele? No, všechno záleží na tom, co hledáš. Pokud se o bojová umění zajímáš jen jako o zábavu nebo koníčka, nebo jako fitness trénink, pak si myslím, že svoji úlohu splní v podstatě jakákoli škola nebo učitel bojových umění. Nicméně pokud chceš trénovat sebe obranu, pak je tu pár věcí, na které je potřeba se soustředit při výběru školy nebo učitele: 1) "Jsou (zdají se) vyučované techniky efektivní a použitelné?" Většinou platí, že čím snazší technika, tím větší efekt. 2) "Je instruktor nebo učitel přátelský ale i seriózní?" Bavit se při tréninku je velmi důležité, ale je potřeba mít na paměti, že trénink sebe obrany je vážná věc, která v krajní situaci může rozhodovat o životě a smrti. 3) "Je instruktor otevřený jakýmkoli dotazům?" Instruktor, který se nebrání jakékoli otázce a diskusi ohledně jeho výuky jen dokazuje, že na svých tréninkových metodách nemá co skrývat a je upřímný. 4) "Je zvažovaný trénink bezpečný?" Bezpečnost během tréninku je velmi podstatná věc. Nemá smysl jít na trénink, když předem víš, že při něm budeš vážně zraněn. 5) "Fungují vyučované techniky i proti 100% odporu?" To je možná ta nejdůležitější otázka. Mnoho škol bojových umění nebo sebe obrany předvádí určité sekvence jejichž proveditelnost záleží na spolupráci útočníka. Pokud vyučované techniky nejsou funkční i proti plně odolávajícímu útočníkovi, tak pak bych doporučil hledat jinou školu. Pokračování příště. Ptal se Mario.
Darrell Casiňo - kontakt: darrellchris86@yahoo.com - komunikujte v angličtině!