Reálná sebeobrana, boj zblízka a chladnými zbraněmi

Malé úderové zákeřné zbraně


Více se stupňující ozbrojená přepadení a stále agresivnější společnost, tak to jsou většinou hlavní důvody proč řada lidí u sebe v současné době nosí nějaký ten obranný prostředek. Někdy jsou to zbraně „běžnější“ typu jako například obranné spreje, teleskopické obušky, nože či krátké střelné zbraně. Jindy to mohou být různé typy boxerů či jiných předmětů zesilujících úder.

Boxer, jawara, kobutan, palm stick, dan-bong, dulo-dulo,…

K odvěkým bojovým prostředkům patří zbraně, které zesilují úderové techniky. Myšlenka zesílit pěst tak, aby byl její úder účinnější, pochází nejpozději z období vzniku boxerského sportu ve starém Římě. Zbraně podobného typu se používaly i jinde ve světě a tak pozadu nezůstalo například ani Japonsko se svým tekko nebo jawarou, Čína se zbraní kung-tchien-šu či Indie s bagh-nakh(tygří spáry).
Asi nejznámější evropskou úderovou zbraní je boxer, německy označován termínem Faust-Schlangringe, v angličtině je to Knuckle Duster a v Čechách se mu někdy říkalo také pěstník. Obecně je boxer primitivní úderová zbraň s rukojetí jejíž „záštitu“ tvoří kloubové prstence, které umožňují navlečení na čtyři prsty ruky a mohou být i doplněné ještě o ostny. Boxer zvyšuje ničivost úderu pěsti, kterou také částečně chrání a zpevňuje. Jeho velkou výhodou je nenápadnost a používán bývá zejména v pouličních střetech. Funkční princip boxeru spočívá v tom, že zmenšuje úderovou plochu, čímž se při úderu zvyšuje míra způsobeného zranění a zároveň se zvyšuje pravděpodobnost např. zlomení kosti. Tělo boxeru je zpravidla kovovým odlitkem (mosaz, ocel, dural,…), může být také ale i z plastu nebo tvrzené gumy. Některé modely boxerů byly dokonce kombinovány s jinou zbraní, jako například s čepelí(kdy tato varianta nože či dýky s boxerem byla velmi rozšířená v období I.světové války), nebo dokonce se střelnou zbraní. I zde existovalo několik variant a to od modelu střílejícího boxeru až po troj-zbraň nazývanou apačský revolver, který v sobě spojoval dýku, boxer a revolver. Tyto posledně jmenované zákeřné zbraně byly ve velké oblibě u evropského ale i amerického podsvětí.
V Japonsku se podle dochovaných údajů nejvíce různých pěstních zbraní vynalezlo a používalo na ostrově Okinawa. Tyto zbraně jsou velmi úzce spojovány s tradičním okinawským karate či kobudo, kdy nejen tyto metody boje, ale i specifické zbraně vymysleli jejich tvůrci-často ostrovní farmáři a rybáři na ochranu sebe, příbuzenstva a skromného majetku. Jednalo se například o chize kun bo-tyčku z tvrdého dřeva, která má uprostřed provrtané otvory pro kožený řemínek v kterém je provlečen prostředník. Dále tecu a tek chu – dřevěné či železné tyčky opatřené uprostřed bodcem. Zbraň tekko byla velmi podobná evropskému boxeru, kdy na úderové ploše byl jeden až tři výstupky, které měly sloužit k přesnějšímu a tvrdšímu zasahování citlivých míst na těle. Zajímavostí je, že se tato zbraň často používala v páru. Shoshaku bo(dřevěná tyčka o délce 30 cm) a jawara(dřevěná tyčka o délce 15-20 cm) se lišily nejen délkou ale i zpracováním. Jawara se pro svou skladnost stala časem více využívaná. Drží se sevřená v pěsti a obvykle oba konce přečnívají. V boji zblízka může sloužit nejen k úderům na citlivá místa (oči, nos, krk, spánky), ale také jako páčidlo na lámání zápěstí či eliminaci tlakem na vitální body. Samurajové používali například tesen, neboli pevnou železnou tyčku ve tvaru vějíře. Další zvláštní zbraní je suntetsu – kovový bodec s kroužkem(prstenem) uprostřed, který býval také často používán v páru. Nesmíme zapomenout i na neodmyslitelnou součást výzbroje legendárních nindžů nazývanou shuko nebo též tekagi. Tento prostředek často sloužil jako pomocník k překonání vysokých zdí či stromů, přesto býval v přímém boji použit i jako nebezpečná zbraň. Není divu vždyť šlo v podstatě o boxer se železnými drápy.

Jednoduché i více-želízkové zavírací/kapesní nože.

Další velice populární zbraní je kobutan. Tento obranný prostředek byl vytvořen proto, aby nahradil větší jawaru a nebo některé menší obušky. Byl vymyšlen panem Takayukim Kobutou – japonským expertem na bojová umění(karate, judo, aikido a kendo) a to na přelomu 60. a 70. let 20 století. Pan Kobuta sloužil nejprve v Japonsku jako instruktor policejního sboru a později, kdy se přestěhoval do USA byl výcvikovým instruktorem americké armády a CIA. Příležitostně působil i jako osobní strážce a vyučoval také mnoho policejních sborů v USA. Kobutan je cca 15 cm dlouhý dřevěný či plastový válec o průměru půl palce. Obvykle bývá připevněn na kroužku s klíči. Jméno kobutan vzniklo spojením slov Baton – obušek a Kobuta – jméno vynálezce. Dodnes se tyto obranné prostředky používají a některé modely v sobě dokonce spojují nejen úderovou zbraň ale i pepřový sprej.
Jinou zajímavou zbraní je dan bong. Tato tradiční korejská zbraň bývá také někdy nazývána jako tzv. korejský drtič kostí. Dan bong byl oblíbenou zbraní bojovníků Sado Mu Sul a v současné době ho hojně využívají cvičenci Hwarang-do a Musado. Jedná se o dřevěnou tyčku o délce většinou 30 cm a průměru 2,5-3 cm, která má jeden konec doplněn o závěsnou šňůru. Originální korejský dan bong je vyroben ze speciálního dřeva Pak Dahl, které je napařováno a uzeno v extrémně vysokých teplotách a dále ošetřováno speciálními asijskými bylinnými oleji. S dan bongem se samozřejmě dá nejen udeřit a bodnout, ale i páčit, škrtit, lámat či házet.
Své krátké úderové zbraně měli i filipínští válečníci. Byl to jawaře podobný palm stick(někdy též nazýván patagpok) a dulo-dulo. Palm stick je vyroben z tzv. železného dřeva a dále bývá na koncích speciálně upraven-broušen. Dulo-dulo je vyrobeno z konce rohů Vodního buvola a i tato zbraň je dále specificky vybroušena a to uprostřed, kde se drží a samozřejmě na koncích. Dulo znamená špička. Tyto úderové zbraně se používají dodnes v některých systémech Arnis, Escrima nebo Kali. Jen pro zajímavost i v Indonéském Pencak-Silatu se používá také určitý druh speciálního boxera nazývaného roti kalong.

Taktická pera


Poslední dobou patří mezi oblíbené doplňky členů různých ozbrojených složek, ale samozřejmě i civilistů tzv. taktická pera. Výrobci obranných prostředků a zbraní použili již existující a vyzkoušenou variantu produktu – kobutan a jen upravili vzhledově propisovací tužky či kuličková pera na specifické výrobky-taktická pera. Tyto pera samozřejmě mají svou obvyklou funkci, jsou jen vyrobena z odolnějších materiálů(dural, titan) a jednoduchých tvarů. Často se používají i nenápadné barvy jako např. šedá, zelená, černá, modrá, růžová.. Mezi nejznámější výrobce taktických per patří například firma Benchmade, Schrade, Böker, Smith &Weson, Uzi, Surefire, atp.
Boxery, kobutany, taktická pera či jiné podobné bojové prostředky jsou v současné době velice populární. A to nejen pro jejich skladnost, ale i proto, že i průměrného rváče mohou změnit v nebezpečného protivníka.