Arnis & Balaraw Fighting Club Reálná sebeobrana, boj zblízka a chladnými zbraněmi

JAK SI UŽÍT JAPONSKO


Návštěva země vycházejícího slunce je pro většinu Evropanů zážitkem na celý život. V poslední době do této exotické země cestuje stále více občanů České republiky. Někteří přijíždějí do Japonska pracovně, jiní za zábavou. Tento článek má nejen inspirovat, ale také poradit, jaká zajímavá místa v této fascinující zemi navštívit. 



HRAD HIMEDŽI 
Nazývaný také Bílá volavka (Širasagidžó) je jeden z nejkrásnějších hradů v Japonsku. Nachází se na ostrově Honšú v prefektuře Hjógo ve městě Himedži. Je to jeden z mála hradů v celém Japonsku, které se dochovaly v původní struktuře. Tento hrad dal postavit rod Akamacu, poté jej rozšířil Tojotomi Hidejoši a později Ikeda Terumasa. Hrad je obklopen obrannými valy a příkopy. Zajímavostí je, že hlavní hradní věž je zvenku pětipatrová, ale zevnitř šestipatrová. Hrady v Japonsku obecně plnily stejnou úlohu jako jiná opevnění ve světě. Byly to ale také symboly moci a bohatství daimjoů (lenních pánů šóguna). K obraně hradu (jak je patrné na jedné z fotografi í) se používaly nejen kopí zvané yari, ale také střelné zbraně – muškety. Obránci hradu využívali i osvědčenou taktiku házení kamenů či lití horkých tekutin. Počítali také s dlouhodobým obléháním, proto byly v hradním komplexu vyčleněny prostory pro potraviny. V současné době se na hradě Himedži nachází mimo jiné také zajímavá sbírka samurajských zbrojí. 



NINDŽOVÉ 
Příznivci nindžů si mohou také přijít na své. Asi hodinu cesty autobusem od města Nagano na ostrově Honšú se v horách nachází vesnice Togakuši. Zde bylo panem dr. Masaki Hatsumim zřízeno muzeum ninpó. V komplexu budov je možné nalézt nejen velice zajímavé muzeum, ale také např. repliku nindžovského domu (nindža karakuri- jašiki). Tato budova byla ostavena podle předlohy skutečného domu používaného nindži. Jeho návštěva je opravdu velice silným zážitkem. Dům každého upoutá, a to nejen výborným provedením různých tajných průlezů, místností a dveří, ale i svou rozlehlostí a nápaditostí. Vystavené exponáty v muzeu jsou buď staré originály nebo velmi  zdařile zhotovené repliky. K vidění jsou nejen nindžovské zbraně, ale také např. různé nástroje a pomůcky, které nindža používal k úspěšnému splnění svého úkolu. Zajímavé byly speciální sněžnice, různé prostředky pro zdolávání vody či bažin, nebo nástroje pomocí kterých nindža vnikal do cizích objektů. V oblasti pohoří Togakuši stojí za návštěvu také hora Togakure a dětská nindža vesnička. Dalším známým nindžovským centrem je oblast Iga-Ueno v prefektuře Mie na ostrově Honšú. Odtud údajně pochází jeden z nejstarších a nejznámějších klanů nindžů v Japonsku. Toto centrum se skládá z několika budov – rezidence, domu nindžovského umění a budovy tradic a prostoru pro praktické ukázky. Několikrát denně jsou zde návštěvníkům předváděny nindžovské zbraně a jejich použití. Ukázky obsahují např. sekací testy tamešigiri, vrhání šurikenů, ovládání a vrhání srpů kama, fukiju neboli foukačku a také univerzálnost nindžovského meče. Vystavená výstroj a výzbroj nindžů je velmi důkladně popsána, a to i v angličtině. Zajímavé jsou i různé podrobnosti ze života a tréninku nindžů. I zde naleznete nindžovský dům a jeho skrýše na zbraně, tajné dveře, sklápěcí schůdky, rotační dveře nebo prostory k neviditelnému pozorování. V nedalekém hradu Ueno se nachází rozsáhlá sbírka kompletních samurajských zbrojí.






KJÓTO
V Kjótu, ktreré bylo po mnoho let hlavním městem, je soustředěno veliké množství buddhistických chrámů a šintoistických svatyň. Budovy v klášterech či svatyníchjsou často velmi rozhlehlé a velké, což je patrné na fotografiích. Snad každý, kdo navštívil Japonsko, se byl podívat v typické japonské zahradě. Japonské zahradní umění má svéí kořeny už ve starověku. Velmi slavné jsou tzv. suché kamenné zahrady inspirované zenbuddhismem. sami japonci tvrdí, že zen dodal jejich zahradám nový estetický rozměr. Suchou kamennou zahradu lze chápat jako krajinu, kde štěrk nebo písek představují vodu a kameny nahrazují hory nebo oblaka. Zajímavou návštěvu také nabízí komplex šintoistických svatyň Fušimi Inari Taiša. Na vrcholek hory Inari vede čtyři kilometry dlouhá stezka lemovaná tisíci oranžovými torii bránami. Kromě bran je možné spatřit mnoho soch lišek. Toto zvíře je poslem Inari, který je bohem obilovin.



OKINAWSKÉ KARATE A KOBUDO 
  Při své návštěvě Japonska jsem se chtěl také podívat na trénink autentického bojového umění. Velice přínosné a poučné bylo setkání se senseiem Fudžitou v jeho škole. Tento usměvavý, vlídný a velmi vstřícný muž se skoro celý svůj život věnuje okinawskému karate a kobudo. Sensei Nobutaka Fudžita je držitelem IX. danu v okinawském karate a VIII. danu v kobudo. V současné době je jediným Japoncem na ostrově Kjúšú, který nežije na Okinawě a má takto vysoké tituly. Jak mi sensei Fudžita sdělil, okinawský styl karate do šorin rju založil Chošin Chibana. Je to velice ortodoxní styl a vyučuje se jak základní technika – kihon waza, tak i mnoho sestav kata. Tento tradiční styl karate byl základním kamenem pro později vytvořený 
styl šotokan. Kobudo je starodávné bojové umění, které používá tradiční zbraně z ostrova Okinawa. Zbraně v kobudo vznikly z pracovních nástrojů. Např. dřevěná hůl, nazývaná bo, se používala k nošení různých břemen na zádech. Ekubo je veslo používané rybáři, které díky svému tvaru umožňuje různé speciální techniky. Velice známý malý cep na rýži a obilí se nazývá nunčaku. Mezi zbraně kobudo patří také některé zbraně používané v páru. Jsou to srp – kama, vidlicovitá zbraň sai a tonfa – dřevěný hranol s držadlem umístěným na jednom konci hranolu kolmo na jeho délku. Další zbraně jsou opravdové speciality jako např. boxer tekko, trojdílná tyč san-setsu-kon, surichin – provaz či řetěz s oběma zatíženými konci, nebo malý štít timbei. Sensei se mi několik hodin individuálně věnoval. Předváděl řadu sestav kata s různými zbraněmi a mnoho bojových aplikací. Ptal jsem se na různé detaily a sensei Fudžita mi vždy na vše bez problému odpověděl. Samozřejmě že i já jsem musel předvést nějaké techniky a aplikace. Zaměřil jsem se na krátkou tyč a tonfu a předvedl některé bojové aplikace, 
které vyučuji u ozbrojených složek. Sensei Fudžita velice ocenil praktičnost a efektivnost těchto technik. Jelikož hlavní doménou senseie je okinawské šorin rju karate do, další ukázky a předvedené techniky byly právě z tohoto bojového umění. Celé setkání probíhalo v přátelské atmosféře a sensei Fudžita na mě udělal dojem nejen vyrovnaného ale také naprosto pohodového člověka. 



RYOMA SAKAMOTO 
Tento Japonci milovaný a obdivovaný samuraj se narodil v roce 1835 na ostrově Šikoku. Měl značný podíl na rychlé modernizaci Japonska, která značila konec 700letého feudálního zřízení. Sakamotova představa moderního národa byla země se zákony, parlamentním systémem a diplomatickým úřadem. Ryoma viděl skutečnou jednotu národa ve spolupráci dvou nejsilnějších rodů, které byly proti šogunátu. V roce 1866 dohodl spojenectví těchto dvou letitých nepřátel. V roce 1867 poté zformuloval tzv. Osmibodový program na modernizaci Japonska, což byl politický průvodce pro novou vládu a kabinet. Ve stejném roce se mu podařilo bez bojů vrátit vládu do rukou císaře. O měsíc později byl v Kjótu zavražděn. Ryoma byl na tu dobu velice moderní člověk, což dokládá pro Japonce netradiční obuv, kterou nosil, a také revolver, který měl neustále při sobě. Nového zřízení a z něho plynoucích změn „si užil“ pouze měsíc. Reforem Meidži, které následovaly a za jejichž obsah celý život bojoval, se bohužel nedožil. Fotografi e byly pořízeny v muzeu Sakamoto Ryomy, které se nachází u města Koči na ostrově Šikoku. 



KAZURA BAŠI
Kazura baši je most upletený z popínavých rostlin, který vede přes roklinu širokou asi 30 metrů. Najdete ho v horách v údolí Iya v prefektuře Tokušima na ostrově Šikoku. Řeky na tomto ostrově byly v minulosti takovými „nebezpečnými“ mostíky překlenuty, a to z jednoho pragmatického důvodu. V případě napadení nepřítelem mohly být jednoduše odříznuty. 



Text a foto: Martin Hradecký a Martina Kolářová