Reálná sebeobrana, boj zblízka a chladnými zbraněmi


JEST - FILIPÍNSKÝ VÝCVIKOVÝ KEMP

 
Pokud se rozhodnete, že chcete navštívit zajímavé a exotické prostředí, jsou ostrovní země Malajsie, Indonésie a Filipín tím pravým. Vysoké hory, starodávné chrámy, domorodé kmeny, pláže lemované palmami, rušná města a hluboké džungle - tak to vše a ještě mnohem víc máte možnost poznat. Samotná návštěva deštného pralesa může být zkušenost nejen velice atraktivní, ale také i značně náročná a nebezpečná. Při svém měsíčním pobytu na Filipínách jsem se mimo jiné také podíval do oblasti Olongapo a Subic Bay na ostrově Luzon. Subic Bay je opuštěná americká vojenská základna, která leží dvanáct kilometrů severně od jiné bývalé americké vojenské základny - Clark, v provincii Zambales. V roce 1992, po odchodu a stažení amerických vojenských sil z Filipín, se Subic Bay přeměnilo na svobodné přístavní pásmo pod hlavičkou SBMA - Subic Bay Metropolitan Authority. Já jsem ale tuto oblast navštívil hlavně kvůli speciálnímu výcvikovému kempu JEST.

Škola technik přežití v džungli
JEST je zkratka pro Jungle Environmental Survival Training. Tato speciální škola technik přežití v džungli byla založena v roce 1960 a do roku 1992 prováděla oficiální kurzy technik přežití v deštném pralese pro americkou armádu. Školeni zde byli například příslušníci americké námořní pěchoty, specialisté od zelených baretů a navy seals, či bojový piloti letadel a vrtulníků. Boj v džungli a specifické techniky přežití se zde učili již američtí vojáci nasazení ve válce ve Vietnamu. V dnešní době funguje JEST jako komerční, předváděcí a výcvikové středisko pro pobyt a přežití v deštném pralese. Asi tou nejdůležitější a zároveň nejlákavější informací je ale to, že v JEST kempu jsou stále zaměstnáni jako průvodci-instruktoři příslušníci kmene AETA, kteří po celou dobu fungování tohoto střediska v něm působili jako školitelé. V současné době může mít návštěva JEST kempu několik podob. Od seznámení a provedení průvodcem po různých zařízeních střediska až po několikadenní pobyt v deštném pralese (samozřejmě i s profesionálním průvodcem), kde máte možnost si prakticky vyzkoušet různé techniky přežití - získávání vody, rozdělávání ohně, vytvoření a kladení pastí, přípravu potravy atp. Z vlastní zkušenosti mohu vřele doporučit již ?pouhé" seznámení se zařízením kempu. Profesionální průvodce provede návštěvníky několika speciálními budovami, kde budou seznámeni s různými druhy tropické flóry a fauny. Velká část je věnovaná všelijakému hmyzu jako např. pavoukům, štírům, mnohonožkám, denním i nočním motýlům, broukům, ale i strašilkám, kudlankám či lupenitkám. Dále je návštěvníkům předvedeno orchidárium a některé druhy plazů. K vidění je zde i nepřeberné množství ptáků. Dravci, kterým vévodí Haribon -filipínský orel, dále všemožné druhy papoušků atd. Je určitě na místě zde vyzdvihnout výborně odvedenou práci průvodců. Jejich velice srozumitelné, jednoduché, poutavé a poučné přednášky o tropické a subtropické přírodě byly opravdu přínosné. Celá prohlídka byla zakončena cca hodinovou demonstrací technik přežití. Bylo úchvatné sledovat, co vše je schopen instruktor z kmene Aeta předvést pouze se svou mačetou a bambusem. Sice jsme byli už dopředu rozhodnuti, ale i toto odpoledne strávené v JEST kempu nás jen utvrdilo, že výprava do deštného pralesa právě s příslušníkem kmene Aeta bude opravdu nezapomenutelný zážitek. Jediné negativum, byla informace, že pokud se chceme zúčastnit několikadenního pobytu v deštném pralese, musíme mít své základní vybavení. Stan, spacáky, hamaky, atp. Bohužel toto vybavení jsme s sebou neměli, a tak jsme se alespoň domluvili s ?naším" instruktorem na celodenní výpravě do deštného pralesa. Než jsme se rozloučili upozornil nás ještě průvodce, co vše si máme druhý den vzít s sebou a zdůraznil kvalitní obuv, repelent, dlouhé kalhoty a také ?něco" s dlouhým rukávem. Dotěrní nebývají jen komáři, ale i popínavé rostliny.
clanky_jest_01
Deštný prales a Aetové
Ráno, těsně než jsme vyrazili, jsme se ještě s Geruaciem (tak se náš instruktor-průvodce jmenoval) dohodli na obtížnosti našeho pralesního treku. Nabízeny jsou tři varianty - lehká, středně těžká a těžká. Zvolili jsme si středně obtížnou variantu a vyrazili na cestu. Během dne jsme se s naším průvodcem skamarádili a zjistili i několik zajímavých informací o jeho minulosti a JEST kempu.

Náš průvodce-instruktor se jmenoval GERUACIO A. BAGAT JR. V JEST kempu pracuje od roku 1985 a do roku 1992 se samozřejmě podílel na výcviku amerických vojáků. Trénoval nejen příslušníky námořní pěchoty, ale také např. bojové piloty vrtulníků a letadel či speciální jednotky - zelené barety. Jeho dědeček byl údajně jeden z původních zakladatelů JEST kempu v roce 1960. Dozvěděli jsme se také, že v současné době pracuje v JEST kempu 17 profesionálních instruktorů, a že všichni jsou samozřejmě příslušníci kmene Aeta. Aetové jsou původní obyvatelé Filipín, kteří údajně přešli z Bornea před 20ti až 30ti tisíci lety po zemi, která byla před 5000 lety zaplavena částečně mořem a jehož zbytek tvoří ostrov Palawan. Příslušníci kmene Aeta jsou tradiční lovci a sběrači a vynikají v přežití v džungli kdekoli na světě. Aetové žijí převážně v severní části Filipín na ostrově Luzon a to hlavně u aktivní sopky Pinatubo.
Během naší výpravy nás Geruacio seznamoval s obrovským množstvím informací, praktických rad a zkušeností. Dozvěděli jsme se například nejen z jakých plodů lze uvařit pralesní kávu, ale i jak tyto plody nejprve upravit. Jak získávat v džungli čaj. Které stromy jsou chlebovníky a jak se jejich plody konzumují. Velice zajímavé byly rostliny (listy) sloužící k léčení - zastavení krvácení, dezinfekce, atp. Různé druhy liján, některé slouží po useknutí a rozdrolení jako improvizované mýdlo, z jiných se dá pít čirá, příjemná a chutná tekutina. Zdůraznil nám také samozřejmě bezpečnostní pravidla pro pobyt v deštném pralese - nezůstávat pozadu za skupinou, nechytat se starých bambusů (uvnitř pobývá spousty nebezpečného hmyzu), opatrně našlapovat a sledovat stezku, nechytat se ani zelených - živých bambusů (hrozí popálení, pořezání či poškrábání) a samozřejmě neustále sledovat člena skupiny před s sebou (první šel průvodce a to nejen z důvodů znalosti terénu, ale i kvůli bezpečnosti). Nutnost tohoto posledního pravidla jsme si ?ověřili" cca po prvních deseti minutách chůze, kdy jsme narazili na stezce na hada. Abychom ho nerušili při hodování (právě si pochutnával na ještěrce) jsme ho obešli a pokračovali dál. Z hmyzu jsme měli možnost vidět nepřeberné množství mravenců, několik druhů motýlů, brouky a malé pavouky. Viděli jsme také několik ještěrek a gekonů. Geruacio nám dále ukázal nejmenší netopýry žijící na Filipínách a přežívající v živém bambusu - viz.foto. Z rostlin jsme viděli mimo rozličných typů bambusů také několik druhů rattanu. Zajímavý byl druh, který se po speciální úpravě používá proti malárii. Ukázal nám také, jak vyrobit jednoduché pasti na ptáky a malé hlodavce. Ze speciálního plazivého druhu bambusu jsme se osvěžili - napili a pokračovali dál. Jelikož jsme v deštném pralese byli v období sucha, měli jsme štěstí a komárů (kteří nejčastěji malárii přenášejí) jsme zažili jen několik. I při zastávce u pralesního potoka nám hned Geruacio vysvětloval a ukazoval, jaké máme možnosti při získávání potravy. Malé rybky, úhoři, žáby, sladkovodní měkkýši... To vše se dá samozřejmě konzumovat. Zdůraznil nám jen, na co si máme dávat pozor.

Další část dne byla věnována velice zajímavému nácviku. Jelikož jsme si, můj kolega a kamarád Mario Tachecí i já pořídili a přinesli s sebou své mačety, dohodli jsme se s Geruaciem na praktickém výcviku a používání mačety. Měli jsme možnost naučit se a vyzkoušet si nejen bezpečné ovládání tohoto nástroje, ale také i jeho univerzální používání. Pracovali jsme hlavně s živým i starým bambusem. Odsekávali jsme, páčili, řezali, vydlabávali, atp. Vyzkoušeli jsme si například vyrobit z bambusu hrníček, lžíci i vidličku. Dále nám bylo předvedeno jakým způsobem si vytvořit improvizovaný bambusový ?hrnec" na uvaření rýže či masa. Výborná byla technika rozdělání ohně a to jen s pomocí starého-suchého bambusu a mačety. Zde se i nám (pomocí tření) povedlo oheň rozdělat. Všechny techniky, které nám Geruacio předvedl byly velice přínosné a díky tomu, že jsme si je mohli okamžitě prakticky vyzkoušet, nabyl tento zážitek úplně jiných rozměrů. Při zpáteční cestě na základnu střediska JEST jsme ještě potkali stádo divokých opic. Pokud se rozhodnete, že navštívíte Filipíny, tak JEST kemp na ostrově Luzon mohu jen vřele doporučit.

Text a foto: Martin Hradecký