Reálná sebeobrana, boj zblízka a chladnými zbraněmi

Zbraně  filipínských válečníků


 
Většina zbraní ve světě vznikaly zpočátku jako lovecké nebo pracovní nástroje. Není ovšem pochyb o tom, že se tyto prostředky už od nejranějších období používaly také k boji. Zprvu to byly tzv.zbraně úderné, které sloužily k zasažení protivníka z bezprostřední blízkosti. Do této skupiny spadají například různé kyje, sekery, bodce,  bojová kladiva, dýky, palice, nože, meče a kopí. Později se objevily i zbraně schopné působit na dálku. Oštěp, za jehož vznikem zřejmě stojí zaostřený klacek vržený na nepřítele, dále pak  vystřelené šípy a to jak z luků tak z kuší či lehké šipky vystřelované pomocí foukačky. Existovaly také samozřejmě i praky nebo různé vrhací zbraně s čepelí. Velký zlom ovšem nastal při nástupu palných zbraní. Ačkoli používáním palných zbraní, zbraně chladné nezanikly(např. bodáky a útočné nože se v armádách používají dodnes), tak jejich používání značně ovlivnilo celosvětové válečnictví.
 



Druhy  filipínských  zbraní
 
 Obecně jsou filipínské zbraně velice podobné zbraním používaným v Malajsii a Indonésii. Tato podobnost není náhodná. Musíme si uvědomit nejen určité historické souvislosti, ale i velmi krátké vzdálenosti mezi jednotlivými ostrovními zeměmi. Toto vše ale i značná migrace obyvatel se podílela na vzniku a používání nejen nástrojů, ale i zbraní.
Zbraně jsou nedílnou součástí filipínské kultury. Souhrnný název pro filipínské zbraně zní sandata a na světě je zřejmě jen málo míst,  kde je tak široká škála zbraní, lišících se od sebe  designem a charakteristikou, jako právě v jihovýchodní Asii. Přesto se dají obecně filipínské zbraně rozdělit do pěti základních skupin. Za prvé jsou to sečné a bodné zbraně, dále pak zbraně úderové, flexibilní, střelné(projektilové) a ochranné. Typologie zbraní se převážně určuje podle podoby (konstrukce) a funkce (primárního použití). Nicméně je potřeba zdůraznit, že mnoho zbraní patří do více skupin najednou. Lze sice podat všeobecný přehled skupin zbraní, ale nelze přesně vymezit-klasifikovat jednotlivé zbraně pouze podle této typologie. Přesto se o to alespoň v jednoduché formě pokusíme. Do skupiny sečných a bodných zbraní spadají různé dýky, nože, meče a mačety jako například balaraw, karambit, bolo, kris, barong, kampilan, pinuti, balisong, talibong, panabas, golok, parang, atp. Mezi zbraně úderové počítáme krátkou ratanovou tyč-arnis,  dlouhou hůl-palusok, tatlikot-troj dílnou tyč nebo tujotabak – cep na rýži známý jako nunchaku či jawaře podobný palikot.  Největší výhodou tzv.flexibilních zbraní je schopnost zasáhnout cíl i přes (okolo) oponentův štít nebo blok. Tyto zbraně se ještě dále dělí do dvou malých podskupin. Do první podskupiny spadají zbraně používané ke škrcení či spoutání protivníka jako např. lubid-lano či provaz, řetěz zvaný kadena nebo panayo-kapesník. Do druhé podskupiny pak zbraně používané k zásahům na dálku (biče) a to převážně koňský bič nazývaný latigo a butot-pagi tzv.rejnočí ocas. Určitou zajímavostí je použití sarongu (část oblečení) jako improvizované zbraně. Mezi zbraně střelné se řadí široká škála různých prostředků. A to od foukačky nazývané sumpit přes sibat-ruční a vrhací kopí až po luk s šípy-busog a pana. Nesmíme opomenout improvizovanou pistoli-lantaku a yo-yo, což je na západě považováno za dětskou hračku ovšem na Filipínách za osvědčenou zbraň. Poslední skupinu tvoří ochranné pomůcky. Filipínci používali nejen různé štíty, ale  v menší míře i brnění. Štíty ( taming a kalasag) se lišily hlavně tím odkud ten který kmen pocházel. Čtvercové štíty severních kmenů jsou charakteristické díky pěti prodlouženým koncům, proti tomu štíty jižních kmenů jsou oválné nebo kruhové bez dalších propracovaných prvků. Barote bylo „brnění“ vyrobené z vlákna abaca a bylo velmi těsně tkané. Podobalo se dnešnímu nylonu rip-stop. V oblasti Visayas se prý tato ochrana vyráběla z kůry, bambusu , kamangongu nebo z buvolího rohu. Kromě štítu a brnění používali také například Igorotští bojovníci i dřevěné přílby-kupya.
Určitou zajímavostí je, že většinu čepelovitých zbraní, ale i například hroty šípů, údajně filipínští válečníci potíraly jedem. Používal se jak jed z hadů tak i s pavouků, štírů, žab či mnohonožek.
 

KAMPILAN
 
Kampilan je asi metr dlouhý  meč, který má vyřezávanou rukojeť s vidlicovitým zakončením (hlavicí) a záštitou symbolizující čelist krokodýla. Čepel je pouze s jedním ostřím.Tvar  čepele je přímý, pozvolna se rozšiřující a je zakončen dvěma specifickými hroty. Dříve býval  tento meč také často ozdoben chomáčky vlasů. Mnoho expertů se domnívá, že Kampilan byla původně zbraň námořních Dajáků ze Severního Bornea a později byla přejata jako národní zbraň bojovníků Moro ze Sulu a Mindanau (Filipíny). Tito bojovníci mimo kampilan používali i další zbraně jako např. kris, barong, bolo, atp. V minulosti se Kampilan používal s rozložitelným pouzdrem. Toto pouzdro se zpravidla skládalo ze dvou kovových nebo dřevěných částí vytvarovaných tak, aby pasovaly do tvaru meče. Tyto části  byly svázány pomocí provázku či révy. Při tasení se provázek či réva svazující pouzdro přeřízne a pouzdro se rozpadne. Díky svým rozměrům a hmotnosti byl údajně na jižních Filipínách Kampilan upřednostňovanou zbraní lovců lebek. Oproti tomu například na severním ostrově Luzon používali lovci lebek z kmene Igorotů při svých výpravách  speciální sekerky. V minulých dobách představovalo získání nepřítelovi hlavy v boji nesmírnou odvahu a většinou znamenalo jisté vyrovnání či odplatu. Platilo ale že nový vlastník ukořistěné hlavy se vždy o ni staral s respektem, pečoval o ni a dokonce někdy i krmil.
 

KRIS
 
Kris patří mezi jednu z nejtypičtějších zbraní jihovýchodní Asie (Malajsie, Filipíny, Indonésie). Kris nazývaný také keris či karis, je zbraň která má oboustranně broušenou, většinou vlnitou-plamennou čepel. Tato čepel je vůči rukojeti zvláštně vyosena. Originální kris například  z Indonésie,  je ukován z jemně temperované oceli různých stupňů (tvrdostí), čímž vzniká efekt „damaškové oceli“. Tato metoda vytváří na čepeli světlejší a tmavší odstíny vlnkovitých tvarů, kterým se říká pamor-vzor. Čepel krisu bývá,  jak zcela vlnitá nazývaná seko či kiwo-kiwo, tak může být i přímá –sundang či kombinovaná ( ve spodní části vlnitá s přímím koncem) nazývaná ranti. Tvar a počet zvlnění čepele krisu jsou velmi důležité a představují odlišný etnický a regionální původ. Počet zvlnění na čepeli se počítá podle toho, kolikrát se čepel obrací dovnitř své podélné osy po celé délce. Počet bývá většinou lichý a jsou některé druhy krisů, které jich mají až 19. Podle dostupných informací zvlněná čepel usnadňuje lepší pronikání mezi kosti a šlachy.  Význačným znakem každého krisu je jeho náhlé rozšíření čepele těsně pod základem rukojeti. Rukojeť krisu bývá vyrobena převážně ze zdobeného dřeva, paroží či kosti a omotaná provazem. Mívá tvar koňského kopyta. Dřevěné bývá i pouzdro(pochva) na kris nazývaná taguban. Na některých částech nebo po celé délce může být toto pouzdro potaženo kůží nebo kovem. Hlavní část pouzdra se směrem ke konci lehce zužuje. Na vrcholu je křížem nasazena člunkovitá část, která je šikmo připevněna k tělu pouzdra a odpovídá zkosení čepele. Někdy se také tato část pouzdra přirovnává (hlavně díky svému tvaru) ke květu orchideje. Kris se většinou nosil(nosí) tak, aby byl v případě  nebezpečí ihned po ruce. Podle místních zvyklostí se může nosit vpředu nebo na zádech šikmo upevněný za šerpu. Většinou se kris používal pro taktiku rychlého bodnutí či seknutí a stažení zpět. Nejoblíbenější jsou útoky na oblast krku, břicha, končetin a ledvin. Původ krisu je dodnes zahalen tajemstvím a jeho objasnění je záležitost dlouholetých dohadů mnoha historiků a vědců. Jedna starší teorie praví, že vznikl podle buntot-pagi neboli ocasu rejnoka. Také se ale tvrdí, že byl stvořen ve třetím století před kristem jako náboženská zbraň Hindů, která je obdařena mystickými silami. Taktéž se celkem často říká, že je to zbraň s Muslimským pozadím, podle jiných současných zbraní ze středního východu, Malajsie a Indonésie. Co ale víme zaručeně je to, že existuje mnoho mýtů a pověr vztahujících se ke  zbrani nazývané kris.
 

BARONG
 
Barong je další tradiční a oblíbenou filipínskou zbraní. Čepel barongu  má tvar listu, bývá s jedním ostřím a bez záštity. Délka této zbraně se obecně pohybuje mezi 30-45 cm. Rukojeť bývá u barongu ve dvou provedeních a to v jednoduché variantě pro bojové použití nebo propracovanější variantě s ornamenty pro obřadní použití. Ať už je rukojeť vyrobena pro obřadní či bojové použití vždy má hlavice(konec rukojeti), tvar zobáku papouška. Tento specifický tvar rukojeti zabraňuje vyklouznutí zbraně z ruky i třeba v případě pokud je ruka zakrvácená. Barong se nejčastěji nosil(nosí) zastrčený v předu za sarongem. Pouzdro barongu bývá většinou dřevěné a potažené kůží. Barong je preferovanou zbraní pro boj muže proti muži mezi kmeny Tausug, Yakan a Samal. Sečné schopnosti této zbraně jsou opravdu výborné (jak jsme se sami přesvědčili při testování) a tvrzení, že lze s barongem bez problémů přetnout lidskou ruku jediným seknutím se zdají pravdivé. 
 
Bojovníci Moro-ze skupiny ostatních národů žijících na Filipínách, které sdílejí historickou zkušenost z perzekucí od Španělů a později i od jiných okupantů jsou Morové dodnes asi nejvíce bojovní. Tito Filipínští muslimové dostali své jméno podle odvozeného anglického označení Moors-Maurové-Muslimové. Původně používali ostatní Filipínci a Španělé označení Moros jako pohrdavý název pro Muslimy z ostrovů Mindanau, Palawanu a Suluského souostroví. Dříve bylo označení Moro synonymem pro barbarství. Později se stalo odznakem cti, přijatého Muslimy jako jejich národní identifikace. Přesto se však ani v současné době turistům  například na ostrov Mindanau nedoporučuje cestovat  - hrozí únos.
 

Mini test Filipínských zbraní od firmy Han wei.
Firma Hanwei, která je čtenářům časopisu Bojová umění-fighters magazín známá jako výrobce kvalitních japonských mečů vyrábí i řadu jiných chladných zbraní. Mimo různé evropské zbraně, vyrábí také například zbraně čínské nebo filipínské. Z filipínských zbraní, které jsou vyráběny přímo na Filipínách nabízí např. kampilan, barong, pinuti, bolo-tusok, korambit(karambit), bolo-tabak a několik modelů zbraní kris.

 Měli jsme možnost si prakticky „osahat“ a vyzkoušet několik těchto zbraní. Všechny nabízené zbraně jsou velice jednoduše a precizně zpracovány a velmi kvalitně nabroušeny. Čepele jsou (jak udává výrobce) vyrobeny z vysoce karbonové oceli. Všechna pouzdra jsou ze dřeva některá potažená kůží nebo omotaná provazem. Rukojeti jsou vyrobeny z exotických dřev jako např. mahagon, igim, kamagong, atp.

Vyzkoušeli jsme si například i těžký 102 centimetrů dlouhý meč kampilan. Celková hmotnost  tohoto modelu je  1kg a délka čepele 72 cm. Tyto technické údaje činí z této zbraně velice nebezpečný nástroj. Kampilan se v celku dobře ovládal v obouručním držení. Dále jsme otestovali barong. Vybrali jsme si menší ze dvou nabízených verzí. Celková délka této zbraně je 50 centimetrů a jeho váha je 750 gramů. Barong se výborně osvědčil například při různých sekacích technikách. Jako testovací materiál jsme používali přírodní rohože, které byly předtím smotané a nějaký čas namočené ve vodě dále pak některé druhy zeleniny a ovoce (zelí, dýně, ananas, …) a několik různě silných provazů a lan.Vyzkoušeli jsme si i model kris-lantik jehož hmotnost je 680 gramů a celková délka 72 centimetrů.

Nejvíce se nám osvědčil barong. Vyhovoval svou délkou i váhou a všemi testy prošel výborně. Velice pozitivní zjištění bylo, že všechny tyto zbraně jsou určeny k „ praktickému používání“ a ne jen na stěnu. Jsou to opravdu velice věrné kopie zbraní v minulosti používaných na Filipínách. Všem kdo se zajímají o filipínská bojová umění a zbraně, nákup těchto výrobků jen vřele doporučujeme. Z vlastní zkušenosti víme, že sehnat kvalitní zbraně přímo na Filipínách není vůbec jednoduché.
 

                                                                                                                   

Krátké chladné zbraně používané na Filipínách.
Mezi nejjednodušší bodné a řezné zbraně obecně patří převážně nože a dýky. Mají většinou krátkou čepel a drží se a ovládají pouze v jedné ruce. Vyznačují se nejen obrovskou různorodostí tvarů čepelí, ale i rukojetí. Tvary jednotlivých zbraní/nástrojů jsou zvoleny tak, aby co nejlépe splňovaly daný účel(farmářský, obřadní, bojový). Tyto zbraně patří mezi nejzákladnější zbraně člověka a používají se takřka po celém světě a to již od doby kamenné.
 
BOLO
Jedním z nejrozšířenějších a také nejpoužívanějších „zemědělských nožů“ na Filipínách  je právě bolo. Jeho tvar je velice podobný jinému jednobřitému noži- jihoamerické mačetě.
Čepel  těchto větších nožů bývá většinou hrubá( s jedním ostřím) bez povrchové úpravy a to především právě proto, že bolo(španělské označení pro nůž) je původně pracovní nástroj. Někteří historikové tvrdí, že se tento nástroj stal slavný takřka po celém světě hlavně díky španělsko americké válce, kdy filipínští vojáci vytvořili tzv. bolo bataliony vyzbrojeny střelnými zbraněmi a bolos. Údajně existuje mnoho typů bolos, které mají ovšem stále stejné zásadní prvky. Mezi základní typy bolo patří například  matulis, pinute, malapad či Bonifacio. Pracovní nástroj, který se využívá na Filipínách stejně hojně jako bolo je tzv. pira. Pira má mírně zakřivenou jednobřitou čepel a rukojeť, která obsahuje hlavici(zakončení rukojeti) s dlouhým zahnutým výběžkem. Zajímavostí je, že další podobné takovéto zbraně/nástroje se používají  i v Malajsii a nazývají se parang a golok.
Velice přínosnou zkušeností byl pro mne osobně, nácvik praktického(né bojového) použití bolo(mačety) v JEST kempu na Filipínách. Zde jsme si (spolu se mnou i můj kolega Mario Tacheci) pod odborným vedením instruktora na přežití Geruacia  A. Bagata vyzkoušeli nejen bezpečné ovládání tohoto nástroje, ale také i jeho universální používání. Pracovali jsme hlavně se starým a živým bambusem. Odsekávali jsme, řezali, páčili, vydlabávali, atp. Vyzkoušeli jsme si také rozdělat oheň a to jen pomocí starého(suchého) bambusu a bola. Zajímavé bylo i vyrobení lžíce, vidličky a hrníčku. Všechny techniky které nám instruktor Geruacio předvedl byly nejen zajímavé, ale v daných podmínkách  i naprosto využitelné a funkční.
 
KARAMBIT
Karambit nazývaný též Kerambit či Kar-ham-bit je krátká chladná zbraň pocházející z oblasti Indonésie, Malaysie a Filipín. Historie Karambitu sahá přibližně do 11.století našeho letopočtu. Obecné způsoby kterými se Karambit používal, se nikterak nelišily od  způsobů používání například nožů v Evropě. Krájela se zelenina, maso nebo ovoce, řezaly se provazy či lana. Převážně byl ale Karambit jako pracovní nástroj používán při práci na poli podobně jako srp. Nesmíme samozřejmě také opomenout  jeho bojové použití.
Přesná historie Karambitu je velice složitá a existuje několik verzí a to nejen o jeho vzniku ale také o jeho válečném používání. V čem se tyto verze shodují je například to, že Karambit  (respektive jeho ostří) používaný v bitvách, ale i menších šarvátkách, byl téměř vždy pomazán nějakým jedem. Znalost získávání jedu z různých druhů jedovatých hadů, žab, štírů a pavouků byla v té oblasti a době považována za podstatný prvek válečníkových znalostí. Takto „upravená“ zbraň výrazně urychlila smrt protivníků. Díky svému specifickému zahnutému tvaru, který nejen že připomíná, ale je přímo inspirovaný tygřím drápem je i bojové používání specifické. Útočí se převážně na oči, varlata, krkavici, podklíčkovou tepnu,  Achillovu šlachu, bicepsy, zápěstí a nebo předloktí. Zasahovaly se také důležité nervy a klouby.

Údajně se používaly dvě velikosti Karambitů. Větší tzv. bitevní (Besar Karambit) a menší model určený pro boj na velmi blízkou vzdálenost. Díky tomu, že Karambit je tak podobný zvířecím drápům, jsou i některé jeho bojové techniky velice podobné drásání a trhání . Dost často bývala také čepel nabroušena z obou stran. . Karambit je základně používán v dvojím držení (forhendovým nebo  reversním) a bezpečnostním kroužkem prochází buď malíček nebo ukazovák.
Velká výhoda Karambitu je právě tzv. bezpečnostní kroužek na jeho rukojeti. Zabraňuje vypadnutí zbraně z ruky, umožňuje protáčení okolo prstu, nebo také brání sklouznutí prstů do oblasti ostří. Nejen, že tento bezpečnostní kroužek výrazně snižuje počet sebe zranění, ale zároveň ho velice oceníte, když například venku mrzne nebo když jste ve vodě.  Přibližně od poloviny 90. let 20. století je Karambit široce používán a uznáván jako moderní bojový prostředek ve světě. Mimo pevných verzí těchto nožů vznikly také i speciální zavírací varianty. Jako součást vybavení pro trénink bojových umění se převážně používají v Indonézském systému Pencak Silat a ve Filipínských systémech Kali a Escrima.
 
V rámci testování filipínských zbraní jsme si také vyzkoušeli Karambit od firmy Hanvei.
Jeho celková délka je 28 centimetrů a váží 140 gramů. Čepel je dlouhá 15 centimetrů a je oboustranně broušena. Pouzdro je opatřeno dalšími dvěma otvory.Čepel je vyrobena z vysokokarbonové oceli. Rukojeť i pouzdro je ze dřeva a je na několika místech omotána lýkovým provazem. S karambitem jsme zkoušely sekat různé ovoce a zeleninu-což nebyl žádný problém. Přeseknout volně visící lano nebo smotané a namočené rohože se nám ovšem nedařilo. Hlavně díky svému tvaru a velikosti působí tato zbraň nejen agresivně, ale i nevyzpytatelně. Cena této zvláštní zbraně je 2.350 kč.
 
BALISONG
Mezi vůbec nejznámější filipínské zbraně patří balisong nazývaný také motýlek(butterfly knife). Samotný překlad slova balisong znamená lámající píseň nebo lámající roh. Označení motýlek získal podle rotace částí nože, která je podobná pohybu křídel motýla. Balisong je původní filipínská zbraň, která byla poprvé vyrobena v roce 1905 ve městě Batangas (na ostrově Luzon) panem Perfectem de Leonem. Je to druh zavíracího nože, jehož rukojeť je podélně rozdělena na dvě části. Každá část rukojeti je spojena s čepelí vlastním čepem. Do plochy čepele mezi těmito čepy  je zasazen příčný kolík, který obě ramena rukojeti vymezuje do patřičné polohy. Tímto vymezením je zabezpečeno jištění čepele jak v otevřeném, tak i v uzavřeném stavu.

Balisong se masově rozšířil během druhé světové války, když si jejich výrobou pro americké vojáky z Clarkových Air force základen v Subic Naval Base filipínští kováři přivydělávali. Základním materiálem pro čepele originálního filipínského balisongu byly (možná stále jsou) vyřazené tlumící pružiny z amerických džípů opuštěných americkými vojáky. Nejprve se tyto pružiny roztaví v rozžhaveném uhlí a pak je kováři vytvarují do odpovídající tloušťky a tvaru. Později se do spodní části čepele vyvrtají dva otvory, do nichž se usadí dvě části rukojeti, které bývají zdobené např. dřevem, bůvolími rohy či různými nerosty. Sami Filipínci rozdělují údajně balisong na batangas balisong a manila balisong. Tyto dva druhy se od sebe liší uchycením pojistné spony respektive podle toho, na kterém rameni rukojeti se nachází pojistná spona. Tento technický detail nabývá na důležitosti v okamžiku, kdy majitel nože začne nacvičovat otevírání a zavírání nože jednou rukou.

Podle odborníků na boj s balisongem je tento zavírací nůž  velice universální. Mimo to, že ho lze použít jako standardní nůž, dá se také použít (v zavřeném stavu) jako zpevnění pěsti-podobně jako japonská jawara. Jelikož má nůž rukojeť rozdělenou na dvě části, které se točí nezávisle na sobě, může být ta část, která není držena v ruce, použita pro úder. Samozřejmě že plynulé otevírání a zavírání má vést také k matení nepřítele. Důležitá informace pro balisongové nadšence –POZOR. Tento nůž je v mnoha zemích ve světě zakázanou zbraní!
 
 
 
 
Další zvláštní zbraně  Filipín

 
Mezi filipínské zbraně se také řadí dýka nazývaná balaraw. Tato „před-hispánská“ řezná a bodná zbraň byla přibližně v 16. století upravena na krátkou masivní dýku s jednostranným ostřím a s čepelí ve tvaru listu. V současné době se na Filipínách používá často pojmenování balaraw obecně pro většinu krátkých nožů a dýk.
Zbraň gunong  se často považuje za menší verzi Moro kris dýky. Tím čím se ale opravdu odlišuje gunong od jiných filipínských zbraní je jeho tzv. pistolová rukojeť.To znamená že rukojeť je s čepelí vyosena do nezvyklého úhlu.

 Nesmíme zapomenout také na krátký meč křesťanského společenství na Filipínách nazývaného talibon a na klewang-jednobřitý meč, jehož čepel se k svému hrotu mírně rozšiřuje. Rukojeť má charakteristický tvar a je vyroben ze dřeva.

Další zajímavou filipínskou zbraní je panabas Tato zbraň se širokou čepelí, jejíž tvar připomíná zvláštní směs sekery a meče, je určena výhradně k sekání. Používala se jak k prosekávání džunglí tak k popravám. Například mezi Igoroty ze severního Luzonu byla tato zbraň (spolu se speciální sekerou) velice oblíbená jako zbraň pro lov lebek –odsekávání hlav. Igorotové (lidé z hor) používali také další krátké chladné zbraně –hinalung a pinahig. Zvláštností u těchto zbraní jsou specifická polootevřená dřevěná pouzdra(viz. foto). Dodnes je možné si tyto nože přímo u Igorotů zakoupit.
 
Na článku se podíleli instruktoři Arnis & Balaraw fighting klubu. Více informací na www.serrada.cz.
Text  a foto: Martin Hradecký a Mario Tacheci